> > >   PROSTĚJOV EXTRA     -     názory, ohlasy, kritika   -   bez cenzury

Tyto příspěvky vyjadřují názory občanů a nemusí se shodovat s názory redakce.
Redakce za obsah těchto příspěvků nepřebírá žádnou odpovědnost.
Klikněte pro zvětšení...

Prostějov – AZ HAVÍŘOV

vloženo: 01.01.2017           komentářů: 0


„Supertajná chodba“ aneb Prostějov – AZ HAVÍŘOV


Pro havířovské ČSAD je Prostějov, od předloňského StarDance, asi zakázanou lokalitou, neboť už dlouho před výjezdem nám oznamují, že dva autobusy, které předběžně chceme objednat, jsou pro nás tabu. Údajně z důvodu, že v den zápasu nebudou žádné dva volné :-). Do posledních chvil se na ČSAD snažíme ještě různě vyzrát, což se nám bohužel nedaří, díky tomuto máme velmi málo času i na zajištění autobusů u jiného dopravce a musíme tak zvolit náhradní řešení, díky kterému je nám jasné, že výjezd nebude zdaleka takový, jaký by být mohl…

Vlakové spoje jsou v pátek, kdy zápas začíná až v 18:00, docela na hovno a tak si o našem počtu neděláme žádné iluze. Na výjezd se příznivci AZetu tedy nijak zvlášť netěší, nadšení není takové, jaké by při vlakovém výjezdu do Prostějova být mělo…

Na vlakovém nádraží se scházíme hodinu po poledni, na náš odjezd kupodivu nedohlíží ani jeden policista, což nebývá zvykem. Vlakem cestuje přesně 30 fanoušků AZetu, přičemž hned pětice z nich je z Karviné. Pozor, jedná se o fanoušky našeho klubu bydlící v tomto městě, nikoli o fanoušky Karviné apod. Zajímavé zjištění a zajímavý počet. A to ještě někteří jiní stálí fanoušci, bydlící v tomto okresním městě, dnes nevycestovali…

Máme tušení, že v Olomouci bychom se mohli potkat s příznivci Komety Brno, kterých dnes cestují stovky do Pardubic a tak jsme při přestupu na Hané maximálně ostražití a jednotní. V Olmiku, kde na nás opět nedohlíží ani jeden policista, volíme taktické řešení a vlak do Prostějova si necháme ujet. Tušíme, že nás Prostějováci budou chtít ve svém městě vřele přivítat a v našem počtu je pro nás lepší, když na nepřátelském území budeme jen hodinu a né rovnou dvě před utkáním…

V Olomouci se dělíme na několik skupinek, někteří jdou na pivo, jiní hlídkují před nádražím, po slavných radikálech z Mory Olomouc ani památky. Mora pro mě byla, je a pokud jí bude velet malý Bonaparte s vagínou, tak i bude nesmírně legrační tábor. Ostatně, není se čemu divit, ten ženský rod Mora o mnohém svědčí a tak nějak to k nim sedí…

Těsně předtím, než konečně sedáme na vlak a míříme do Prostějova, proběhne menší konflikt s místními Antifa otrhanci, kteří venku stavějí puzzle z krabic od vína. Ale nic hrozného, co by nám kazilo náladu a bránilo v pokračování našeho výletu. Ve vlaku, který nás zaveze do cílové destinace, střádáme plány, jak se v Prostějově chovat, protože kdo se na scéně trochu orientuje a mapuje ji, musí počítat s tím, že Prostějovští nás nenechají jen tak bez povšimnutí…

Po výstupu z vlaku se naše třicítka vydává na dlouhou cestu městem, nějakou dobu mám dojem, že jsme zcela bez policejního dohledu, jen tu a tam nás podezřele sleduje kombíková Fabia, jedná se zřejmě o policejní kriminálku. Jdeme pomalu, často stavíme, abychom šli maximálně u sebe a nebyli roztrhaní, když přestávka na lulání, čekáme jeden na druhého. Jak jdeme dál a dál, policistů kolem nás začíná přibývat. Ale není to nic velkého. Jestli kolem nás krouží 3 policejní auta, tak je to moc. Pěšák ani jeden. Nedovedu si představit, že by se takto, s tímto (ne)dozorem, u nás procházela podobně vypadající banda Prostějova, Přerova či kohokoli jiného…

Až na poslední čtvrtinu našeho pochodu, který nám zabere snad půl hodiny, vysedají asi 4 četníci z aut a jdou s námi. A právě chvíli poté, v jedné temné uličce, na nás za pokřiku „Prossnitz Olmütz Hooligans“ nabíhá banda maskovaných domácích radikálů. Čert ví, kolik jich může být. 25? 30? Před náš průvod se staví zmiňovaní 4 policisté, další dva nebo tři narychlo vystupují z auta a jdou svým kolegům pomoci. My, až na menší úlek z řad obyčejných fanoušků, stojíme na místě a čekáme, zda-li Hanáci svůj útok dokonají, spíše začnou. Díky přítomnosti těchto několika četníků jsou však značně nerozhodní, zastavují se, couvají. Jiní ještě zkouší útočit jakoby z druhé strany a obíhají budovu, u které se tohle děje, ale to už jsou policisté připraveni…

Domácí mizí v temné ulici a my pokračujeme k zimáku, před ním se naše dvě bandy opět potkají. Tentokrát jsme u sebe snad na 5 metrů vzdáleni, mezi námi jen několik málo četníků. Je možná až s podivem, že obě skupiny, zvlášť početnější a dobře vypadající domácí, se drží na uzdě… Přicházíme ke stadionu, přijíždí automobiloví fanoušci AZetu, před vchodem do sektoru si udílíme taktické pokyny, jak se dnes chovat a postupovat, abychom neutrpěli jakékoli ztráty… Je totiž patrné, že domácí radikálové jsou maximálně odhodlaní a velmi dobře na náš skalp motivováni a připraveni.

Přicházíme na sektor, hned nás zaujme počet Security. 7 chlapíků, kteří vypadají, že absolutně neví která bije a v průběhu zápasu se diví tomu, že se s domácími nemáme v oblibě :-). No bude to dnes ještě zajímavé. Věšíme vlajku Mladé Zvěře, která dnes vyjela ve výborném počtu a pak také velkou vlajku AZ HAVÍŘOV. Když už je nás v sektoru většina a jeden z našich, neznající zdejší zimák, hledá, kde je WC, otevírá dveře, které jsem v hostujícím sektoru v Prostějově možná nikdy nezaznamenal. A právě za dveřmi, v supertajné chodbě, která se hodí spíše do knih Jaroslava Foglara o Vontech a Rychlých Šípech, která vede až na domácí tribunu, o které neměl nikdo absolutní tušení, je schováno několik domácích chuligánů, kteří se po otevření pokouší dostat do našeho sektoru. Ihned balíme vlajky a velmi rychlou reakcí začínáme bránit dveře tak, aby k nám Hanáci nepronikli. Boj o dveře trvá nějakou dobu, domácí jsou zakopáváni zpět, úzký prostor je manévrovací výhodou těch, kteří spoléhají na defenzívu. Ačkoli na ukopání bezbrankové remízy to také nevypadá, dveře bráníme maximálně aktivně, s vysunutým a velmi aktivním presinkem. Mezitím je vhozeno úvodní buly zápasu.

První okamžiky se hrají v naprostém tichu, my bojujeme o dveře, domácí kotel je poloprázdný, někteří potencionální fanoušci z něj jsou asi v té Foglarově chodbě, ani jeden tábor nemá vyvěšeny vlajky, zraky lidí se upínají do našeho sektoru… Po chvíli je situace uklidněna, přibývají davy sekuriťáků, čili asi 3, domácí se stahují. Od sekuriťáků slyšíme, že tyhle dveře byly doposud vždy uzamčeny, dnes jsou zcela náhodou, když přijel sok z Havířova, otevřeny… 🙂

Až někdy ve třetí minutě zápasu začíná utkání pro oba kotle. My zatím nevěšíme hlavní velkou zástavu, protože čekáme, až se situace zcela uklidní, celou první třetinu tak visí jen vlajka Mladých Zvířat. Náš sektor je dirigován spíkrem s megafonem, v sektoru se nás schází přesně 49, v tom 5 kluků z porubské skupiny Bad Boys Poruba, kteří oplatili podporu Mladé Zvěři, která jela s Porubáky do Opavy a kteří se před malou chvílí také aktivně podíleli na tom zmiňovaném vysunutém presinku…



Domácí sektor vypadá divně. Na to, že vše mají často zmáknuto do puntíku, až odporně nereprezentativně. Ano, je zaplněn dobře, asi třeba říct že velmi dobře, je patrné, že horní část zabírají někteří černě odění radikálové z ulice, avšak jinak je pohled na prostějovský sektor nehezký. Vyvěšena jedna malá vlajka, druhá velká pak vyvěšena asi z jedné třetiny, zbytek se povaluje nějak na zemi, takhle to vypadá celé první dějství. Na obou táborech je patrné, že myšlenkami jsou ještě v ulicích či u dveří do „foglarovky“, doping není ideální ani z jedné strany. Domácím navíc vrazí kudlu do zad rychlý gól AZetu, před koncem třetiny pak přidáváme druhý. Je tady přestávka a opět tak naše maximální obezřetnost…

Ve druhé periodě se naše fandění mírně zlepšuje, ale pořád to není nic světoborného. Stojíme za velkou vlajkou AZ HAVÍŘOV, která je už vyvěšena. Náš doping je dnes velmi výrazně ovlivněn myšlenkami na předzápasové i zřejmé pozápasové dění, místo fandění mnohdy řešíme, jak odrážet večerní očekávané ataky domácích. Místy zařveme dobře a hlučně, většinou to však není takové, jaké by být mělo, když vedeme o dvě branky… Oba tábory také začínají s verbálními urážkami svého dnešního soupeře, domácí jsou v tomto pohledu aktivnější. Když jeden z našich mentálů odpovídá zdviženými prostředníčky, je mu důrazně a hned několikrát vyčiněno. Tyto manýry pičusů, nevím jak Vy, já nechci tolerovat. Tohle je ubohost a odpornost nejhrubšího zrna. Pár facek takovým, i když fandí AZetu!

Velikým zklamáním jsou pro mě domácí. Ano, akustika místního stadionu je příšerná, ale mohu porovnávat s minulými návštěvami tohoto stánku, kdy dnes jsem zde více než podesáté. Naposledy loni, kdy to v hledišti parádně žilo a já se nad zpěvníkem sboru vokálistů, dirigovaným skvělým spíkrem, v reportu rozplýval. Porovnání s dneškem? Noc a den. Prostějovský kotel sice často zpívá, ale tak nějak se mi zdá, že na půl huby. Několikrát jim to bylo vyčítáno i vlastními fanoušky, i mně se zdá, že chybí více úderných pokřiků než dlouhých zpěvů, kdy za stavu 0:2 to mnohý zpívá jen tak, aby se neřeklo… Alespoň že hlavní domácí zástava je na druhou periodu už konečně reprezentativně vyvěšena. Že to ale trvalo…

V závěrečném dějství je atmosféra z obou stran prakticky totožná, my nefandíme tak jak bychom měli, pořád jsou v hlavách jiné věci. Slabším dopingem se pak prezentují domácí a i když se třeba kotel snaží, aby si odpovídal s protilehlou tribunou, ta prakticky nespolupracuje. Pomoc tribun prostějovskému kotli je dnes takřka nulová…

A tak si domácí aspoň chystají prezentaci, tu zvládnou i bez pomoci těch, jejichž aktivita je přímo úměrná s počtem gólů v síti soupeře, prezentaci posléze také vytahují. Igelitová plachta pro milovníky křížovek. Laťku, tím, že po ultras stránce jsou nyní asi jedničkami na české hokejové scéně, mají nastavenu proklatě vysoko, a tak je toto choreo takové obyčejné a moc mě nezaujalo. Ale jak říkám, je to kapka v moři jinak skvělé prostějovské tvorby a já mnohdy kroutím hlavou, kde na to všechno ti kluci berou čas a energii…

V posledních deseti minutách utkání řešíme více náš vlakový odjezd než co kdy vhodně zařvat, situaci v sektoru také komplikují nějaké strkanice. Nyní né u dveří, ale na druhé straně sektoru u mříže, kdy přes ni na nás letí nějaké to pivo… Už taková prostějovská klasika. Trochu se to tam žduchá. Domácí klub už tuším 2x v této sezóně dostal pokutu za nedostatečnou pořadatelskou službu, dnes je to opět do nebe volající. Né že by mi to nějak extra vadilo, ale je šílené, jak mají domácí připravenu půdu pro případné ataky hostů. Buď Luňák, nebo nějaký správce zimáku, musel být v minulém životě aktivním chulošem :-). O této liknavosti na každém rohu se havířovským radikálům, v rámci našeho stadionu, může jen zdát.

Na děkovačku jsme však už zase připraveni. Hráči přijíždějí pod kotel, mají velkou radost, dáme si s nimi Zvěř na maxa, vyvoláme Mara a také Kaňoura, ten naslouchá radám spoluhráčů, lišek mazaných, a rozjede chorál „Ať chcípne Prostějov“! Super. Tohle všechno pozoruje domácí kotel, při Zvěři píská, pak se ozývá tradiční „cikáne“, cosi zařvou i směrem ke svým hráčům, to už však my opouštíme zimák.

Vybízíme holky a ty kluky, kteří dnes přijeli vlakem, kteří na to nemají žaludek, aby si našli případné volné místo v autě, aby se na druhou cestu Prostějovem vydali lidé, kteří počítají s dalším možným atakem Hanáků a byli tak na něj po všech stránkách připraveni. A jsou i tací, kteří přijeli autem a díky možným očekávaným radovánkám volí zpáteční cestu vlakem. Nyní nejdeme půl hodiny na prostějovské Hlavní nádraží, odjezd volíme z nádraží Místního, kam cesta trvá asi 10 minut. Je s námi asi 10 uniformovaných policistů.

Na nádraží se scházíme na peróně a čekáme, co se bude dít. Nečekáme dlouho, asi 100 metrů od nás se ve tmě objevují ti stejní domácí, kteří s námi chtěli tancovat už před utkáním či během něj. Stojíme u sebe, čekáme jejich náběh. Mezi obě znesvářené skupiny se však postaví asi desítka zmiňovaných policistů, přes které si Hanáci zaútočit nedovolí. Přijíždí vlak, nasedáme, s námi asi 5 cajtů, na prostějovský hlavák je to jednu zastávku, tam policisté vysedají a my přes několik dědin příznačného názvu (např. Vrahovice) míříme do Olomouce. Ve vlaku jsme zcela bez policie, ideální příležitost pro domácí, jsme připraveni bránit vagón, ale nic takového není potřeba.



V Olomouci nás na perónu čeká asi 8 policistů, kteří mají echo o neuskutečněném tanečním setkání, počkají s námi do odjezdu Pendolina, kterým se vydáváme do Ostravy. Mnozí z nás nemají zakoupenu povinnou místenku, ale průvodčí je shovívavý a nechá nás dojet.

Shovívavá však není průvodčí v RegioJetu, kterým ze Svinova cestujeme do Havířova, naše argumenty o chybějících financích řeší vyhrožováním, že zavolá Team Leadera. Tato vlaková funkce nás natolik zaujme, že o přítomnost Team Leadera máme obrovský zájem a hodláme zaplatit jen jemu. Team Leader nepřichází, zadarmo přijíždíme do Havířova, kde se rozcházíme všemi možnými směry…

Z výjezdu by měl Marek Eben s Terkou Kostkovou radost, byl především o adrenalinu a povinnosti být neustále ve střehu, než o nějakém kvalitním dopingu či užívání si výjezdu jako takového. Toto všechno díky domácím, před kterými je potřeba smeknout za bandu, která byla připravena. Můžeme jen věřit, že tato banda jednou (konečně) zavítá i na území našeho města, kde si nějakou výhodu domácího prostředí, něco jako prostějovskou Foglarovu chodbu, připravíme také. Velké poděkování patří všem těm, kteří byli připraveni a také se aktivně bránili s chutí útočícím Hanákům. Za to respekt a velké díky! Jméno a sílu ekipy nedělá jen dobré fandění, pěkné prezentace a fanouškovské myšlení… Jedno s druhým souvisí!

Sepsal J.R. from B.K.

autor: J.R. from B.K.

přidat komentář            zobrazit komentáře





  > > >   náhodná fotka

 Náhodná fotka z Fotogalerie Prostějov

  >  PROSTĚJOVSKÁ 112

26.10.2017

Byl to žert.
V podvečer přijato telefonické sdělení o tom, že někdo přemístil oznamovateli kolo, zatímco byl v posilovně a uzamkl ho nedaleko původního místa. Vyslána hlídka. Kontaktován oznamovatel. Kolo se nacházelo zhruba 20 metrů od posilovny a bylo zamčené dvěma zámky. Muž měl obavu cizí zámek sám přestřihnout, proto přivolal hlídku. Zjištěno, že kolo skutečně patří šestačtyřicetiletému muži. Za přítomnosti hlídky, řetízek sám přestřihl. Kdo bicykl poponesl opodál a uzamkl se zjistit nepodařilo.

26.10.2017

Neměl zámek.
V odpoledních hodinách přijato sdělení o podezřele se chovajícím muži, který do křoví uschovává jízdní kolo. Na místo, k prověření události vyslán okrskář. Zjištěno, že čtyřiapadesátiletý muž neměl zámek, a tak si chtěl kolo uschovat ve křoví. Jednalo se o staré dámské kolo, které dostal od kamaráda. Strážník zkontaktoval i jeho. Tvrzení čtyřiapadesátiletého muže bylo pravdivé. Kolo mu kamarád přenechal z důvodu svého zdravotního stavu a neschopnosti na něm dál jezdit

26.10.2017

Na dohodu zapomněl.
Půl hodiny před polednem přijato na lince 156 oznámení o uzamčení dvou jízdních kol k sobě, na hlavním hřbitově v Prostějově. Vyslána hlídka. Na místě kontaktován oznamovatel. Pětapadesátiletý muž uvedl, že k jeho kolu si někdo uzamkl další kolo a on nemůže odjet. Během rozhovoru s oznamovatelem se k hlídce přihlásil pětatřicetiletý muž a sdělil, že se starším mužem jsou spolupracovníci a ráno při příjezdu na hřbitov se domluvili, že si kola uzamknou jedním zámkem k sobě. Vše se vysvětlilo. Starší muž na to v průběhu dopoledne zapomněl, a proto si myslel, že druhé kolo je cizí.

21.10.2017

Hledaná osoba.
Při dohledu na veřejný pořádek v centru města si strážníci povšimli na Hlaváčkově náměstí slečny, která se podobala osobě, po které Policie ČR vyhlásila pátrání. Hlídka dotyčnou zadržela. Následně byla předvedena na obvodní oddělení.

20.10.2017

Otevření bytu.
V nočních hodinách přijata SMS zpráva, o výjezdu hasičů k otevření bytu. Na místo vyslána i hlídka MP. Po otevření dveří bytu nalezena na zemi ležící jednadevadesátiletá žena. Ta upadla a volala o pomoc. Přivolána sanitka ZZS.